Řeko

To co bylo, bylo špatné
a ty říkáš, že nemá být
říkáš to s odporem ti vlastním
a nenechala bys mě jít.
Nevíš, co všechno jsem já prošla,
zkratky po lesní pěšině,
a kopcích, které přeskakuji,
i když mě držíš v rovině.
A ani já si nejsem jistá,
kudy vedla ta cesta tvá,
v každém případě připadá mi,
že jiným směrem než ta má.
Co řekla bys mi, kdyby jsi
viděla mě se topiti
v močálech, mořích, řekách našich,
ve slámě, nikdy ve kvítí.
To nikdy, nikdy nepotká mě,
zhýralá jsem a marnivá,
pro mě tu není ničí rámě,
prázdná sklenice zazpívá.
Ta provází mě léta, věky
vteřiny, roků tisíce,
na chvilku ona ukáže mi,
to, po čem toužím nejvíce.