Že vztahy nebolí
a make-up, že nepoškodí mou tvář
Že neusínám sama
a neprobouzí mě vůně kávy
Že život je pírko z páva
a klapot střevíčků po podlaze
Muži prý nepláčou
a rány prý zhojí čas
Dýchám za někoho jiného do své budoucnosti
Líčím si svou přirozenost každé ráno
a těším se až ji opět smeju
/ jen před Tebou
Ty zváštní speciální lži,
že každá je vyjímečná a krásná
a přesto se pořád srovnávám s jinou
Že charisma mi vlepí oblíbenost
i facku
Že cigareta mi dá punc nezávislosti
a konejšivá náruč dřív útěků, teď tvá
Že prý není láska jen pudy
Že najdu svůj vkus i místo na slunci,
které nepálí
Že nebudu královnou plesu ani kráska prvoplánová
Tak si o těch zvláštních ženských lžích přemýšlím
nahá ve výlevce sprchy
Velmi pocitově hloubavá báseň... které, si myslím, porozumí mnoho z nás... neb v životě nětkeré věci, osudy, či slova, činy, jsou si podobné a člověk jimi za etapu svého života aj několikrát pronde. ST!***
10.03.2011 20:22:00 | NikitaNikaT.