Tobě

Anotace: Člověku, který mě opustil už před mnoha lety, přesto, nebo snad právě proto, pro mě zůstává oním dokonalým vzorem. Dědo, děkuju za všechno. Někdy se večer dívám na nebe a přemýšlím, jestli bys na mě byl hrdý... Tohle ber jako malou splátku. Za všechno.

Chybíš mi. I když tolik let
už jsi mě neobjal.
Jo, s tebou to byl jiný svět.
Bez tebe však jde dál,
přestože trochu zdráhavě.
Všude je hlava na hlavě
a neproklouzne ani myš.
A já bych chtěla... Však ty víš.
Chybí mi tvoje modré oči.
Už zapomínám, cos mě učil.
A někdy večer, když už spím,
myšlenky patří slovům tvým
a ty mi tiše vyprávíš.
Jak moc bych chtěla... Ty to víš.
Devatenáct let už dlouhých.
V srdci stále obraz tvůj.
Vedle něho přání pouhý:
Navždy, provždy při mně stůj.
Jednou se sejdem. Potom zase
v tvých dlaních najdu svoji skrýš.
Do té doby smíš jenom zdát se.
A přesto chci.. No, však ty víš...