Zmatek

ZMATEK

Ochladilo se, je mi zima,
domů se mi však nechce, v noci je venku tak prima.

Trápím sebe, trápím okolí,
Má duše bolavá, ta se vůbec nehojí.

Nemám lék, nemám řešení,
nemám nic, žádné zázemí.

Otevřená rána, do které se sype sůl,
jsem nemožný dobytek – vůl.

Hloupá holka, divná,
od okolních lidí vzdálená, tak moc jiná.

Jak mě může chápat okolí, když nechápu ani sama sebe?
Třeba by mi bylo jinak, kdybych tu teď měla Tebe.

Mám strach, tak moc se bojím,
v životě svém ztěží obstojím.

Chybí mi láska, chybí mi odvaha,
tíží mě moře věcí, má komplikovaná povaha.

Touhy, city, sny,
prázdné všední dny.