Aha

Vypadalo to.

Už v životě nechci slyšet slovo
NAIVITA.
Už ji chci vypustit z hlavy,
všechno tam zůstává,
jedna velká záplava,
všechny ty zásahy, rány, splavy,
všechno s ní se střetává.

Všechno je jinak.

Proč to neberu tak jak to je,
dělám z toho něco jinýho,
co to k sobě slepuju,
zatracený obrazy moje,
proč se nad vším zastavuju?

A vždycky to tak bylo.

Hold jsme slepci snivý,
bez hůlky,
prej se tomu říká růžový brýle,
všechno nám je vzdánlivý,
do té naší komůrky,
jen ty hezké souvislosti, chvíle.

Daleko a přitom blízko tak,
bych řekla spíš zavřený oči,
jak můžem mít tak blbej zrak?
A v uších sluchátka,
celý svět jinam se stočí,
však pirueta je krátká.
Sakra krátká.

No, to je tajný.

Aha.