Únik (z) reality

Pod tíhou slz,
ztěžkly moje řasy.
Říkám si proč
a říkám si asi.

Vím, mohu za to já,
jen doufám,
že naděje poslední umírá.

Tak bláhová a slepá,
mohu být jen já.
Realita mi uniká
a já smutkem budu zalita.

Jsem sobecká, vím.
však o opaku stále sním.
Lidé se ale těžko mění, víš?
I když o tom dnem i nocí sníš.

Jak dlouho budu obklopena samotou,
jak dlouho budu pohlcena temnotou?
Možná déle než bych chtěla.

A realita uniká mi.
Nebo možná já před ní.