Do vlasů dám rudou stuhu.
Ty popisuj mi krásnou duhu..
Snad to bude jako dřív.
Pojďme dýchat vánek z hor..
Zapomeňme,že naší ves souží mor.
Utíkejme před realitou.
Tvařme se,že smrti není..
Čekejme dál od Boha vykoupení.
Budeme si na štěstí hrát.
Zkusme se radovat z dalšího dne.
Nekoukejme,jak další člověk se nezvedne..
Nekoukejme,jak umírá.
Chcu slyšet zpěvy ptačí
Chcu mít tebe,to mi stačí...
Nebudeme poslouchat pláč a nářek.
Tak vstávej,lásko moje.
Zvedni z postele tělo svoje...
Neumírej!!!
Tys mi odešel,zemřu též.
Ty nahoře i mě dostaneš.
Spěchám,lásko,za tebou
Není možné nevidět utrpení i po spoustě let.
Jen lidé mající prázdnou duši, zapomínají co se sluší.
Mor není hezká věc, ale zapomenout nejde přec.
Obzvláště když vidíš její dílo.
Srdce pak bolí a ne jen pro bližního svého.
22.06.2010 21:06:00 | Eru Alonnar
Hezké... mor už tady kdysi dávno byl, vzpomeňme na morové sloupy, snad lidé pochopí že je všechno jen na nich.
22.06.2010 13:40:00 | carodejka