Nekropolis

Ohromující lustr z porcelánu nad hlavou, připomíná dobu pradávnou.
Mohutný stůl z mahagonu u kterého seděli mocní, bohatě zdobené talíře po okraj naplněné hlínou.
Jsem sám v té místnosti a bojím se.
Soucítím s tím městem, i když bylo plné plev.
Cítím neznámé pohledy, říkají: „zavinil jsi to!“
Zaschlá krev, zapomenutý hněv, mrtvých zpěv.
Hrobky pod zemí jsou plné, jen v jedné je volné místo.
Bdím či sním, nevím.
Prokletá duše bloudí po Nekropolis.