K radosti
K radosti
to když oči mé vidí,
jak v druhých štěstí se zračí,
možná tiše závidí,
však už se nemračí,
to ta zář blízkých lidí.
Už vím, člověk měl by žít,
čerpat z milovaných radosti,
nasávat, kousek jí mít,
málo a přece dosti.
Už vím, musí se naučit přát,
upřímně, vřele, jak srdce velrybí,
tak velké srdce umí hřát,
láskyplně obejme, políbí,
člověk musí se z druhé radosti smát,
však pořád mu něco chybí.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskMoc hezké.))
20.06.2010 20:58:00 | carodejka
pekná myšlienka :)
20.06.2010 18:44:00 | Lucerna
namet i zpracovani 1*
uz vim co mi dava silu..
kdyz se ma nekdo dobre k dilu..
kdyz mysli i na druhe kolem..
kdyz stesti rozkvete na spolecnem stole .o)
tleskam her jiná .o)
20.06.2010 18:37:00 | Bean
Hezký námět, jen to zpracování dosti pokulhává, ale uvádíš-li svůj věk správně, pak jsi na dobré cestě, aby se z tebe za pár let stala otřepaná básnířka, která sem tam použije i nějaký zajímavý slovní obrat.
Zatím to opíráš o rýmy typu "Radosti-dosti", což celé básni hodně ubírá a když se ti podaří zapracovat trochu na stylistice básně a udržet danou formu, pak to bude dobré.
Pro teď je pozitivní téma, které jsi si vybrala, takže to chválím. :-)
20.06.2010 13:15:00 | Miro Sparkus