stydlík

Šel jsem cestou necestou
za svou bílou nevěstou
pochválit to dílo krásy
přemýšlím co řeknu asi

jako slunce prvním paprskem
září Tvá bílá pleť až sem
miluju v Tvých očích světlo
svítí z nich života teplo
mám rád Tvůj úsměv maličký
Tvé zoubky jako perličky
a parfém na Tvé šíji
po něm čerti se mnou šijí
pevné prsy hladké bříško...

dojdu až k ní řeknu hned
věty co jsem si řek´ teď
a všechno co mě napadlo !

_hoj-

a víc nevypadlo

červený jsem a ústa němá
asi za pitomce mě má
až odložím studu závoj
tak jí povím celé Ahoj!