Když je mi smutno,
a v mém dni se setmí,
když je v něm temno,
a nic veselého uvnitř není,
ohlížím se na člověka,
který je pro mě jako hřejivá deka.
Na člověka, který mě má rád.
Na někoho, kdo se mnou bude napořád.
Když je mi smutno,
a můj den se setmí,
Když je v něm temno,
a nic šťastného uvnitř není.
Ohlížím se na maminku mojí.
Na mámu, která to temno zažene,
na maminku, která zůstane mojí.
Když souznění se matky s dcerou vydaří
a jas z nich obou kolem zazáří
pak daleky jsou všechna bolesti i žal...
Když láska dcery s matkou navěky
a beze slov jsou kol nich cítit doteky
pak každý kdo to vidí, by se štěstím rozplakal...
24.06.2010 13:32:00 | šuměnka