Vzpomínka na podzim

Anotace: Možná se Vám to bude zdát smutný,ale já, když si na to vzpomenu,tak mě trochu něco zahřeje. Bylo to prvně,co jsem se dostal na skutečnou periferii až za drážní násep... a šlápnul tam do hovna.

PROČ PRÁVĚ TAHLE SE ČTE NEJVÍC ? VŮBEC SE MI NELÍBÍ, ASI JÍ VYMAŽU.
Kam nevidět
Na pražcích dřeva z popelu,
pohled po plotě ubíhá,
co paprsky svírá v prstech nehybných,
psí výštěk,odzadu zašlý smích,
dál v prachu cesta oblaka omíhá.
Je pozdě - čas na návrat,
kam nevidět,kdo smí se ptát?
Jen za roh,jen o pohled dál,
tam za roh,kam nevidět,
vane tu tok,kdo času se bál?
Matné jsou obrysy čím dál tím víc,
zahrada zmučena v práci svých dní
uléhá,stmívá se,
zámžiky krve v okenicích,
na prahu noci oč vidět je dál,
stmívá se,vlhko vše rosí,
co ještě říc´ ?
Marné zrak otáčet,
už nevidět nic.