Kam vedou tvé kroky dítě...

Anotace: ztráta vždycky bolí,a když je to vlastní dítě,nepřebolí .-(

Kam vedou tvé kroky dítě,kam tak mladá beze mně??
Zdá se to být včera,co jsem tě držela v náručí,
krásně voňavou s růžovými tvářičkami a mrňavými prstíky,
uzlík největšího štěstí vážící jen málo přes tři kila...tak rozkošná jsi byla.

Zdá se být chvíli,ta doba,co uplynula od tvého prvního "máma",a od času tvých prvních,nejistých,však hrdých krůčků,kdy padala jsi na kolínka a bez pláče odhodlaně vstávala,vstříc novým pokusům.

Není to tak dávno,co jsem zdobila tvou tvář na maškarní ve školce....,pamatuji tvůj první slabikář a tvoje zápolení s písmenky.Vysvědčení a tvoje hrdé úsměvy...
Rozbitá kolena a odřené lokty,tvůj boj na kole...

Neštovice,horečky,chřipky a angíny,čaje s citronem a propocené peřiny...,to není tak dlouho,jen průběh 13let.Nemělas ode mně luxusní hračky ,ani skříně praskající ve švech značkovými hadříky.Ani dotykovej mobil...

Teď už tohle všechno máš srdce moje,však kde je láska kterou jsem ti dávala???Kde jsou naše procházky,kde dny strávené u vody,kde jsou pusinkové dobrou noc,ať tě blechy štípou celou noc"?A kde pohádkové večery,kdy jsi ještě věřila,že k nám nosí stromeček na vánoce ježíšek?

Kde je tvé dobré ráno "mamuš"??? .-(
a tvoje "mňmam" po obědě???

v šuplíku u muže,co snad ani nezasluhuje býti jen pojmenován tvým otcem!A promiň mi bože,za to že kleju,odpusť má krutá slova ,slova zoufalé matky,co může být horší,než sebrat dítě matce,pouhým pozlátkem...
jak jednoduché je obelstít lásku věcným darem???u pubertální holčiny...,hračka.

Vyměnilas bárbíny za tabák a rodinu za vzdušný zámek u otce s prohnilými játry....co tvůj bráška,sestra,já...

Bože dej mi sílu,dej ať vydržím nápor hořkého zklamání,odpusť byla li jsem přísnější než její táta,vždyť je jí jenom 13let.Stala jsem se úhlavním nepřítelem ,ač jsem ji chránila před všemi nástrahami světa.

Někde se stala chyba,a všechno je jinak,než se zdálo.Zdal se mi mockrát krásný sen,a já si přála,ať je to pravda....
poprvé si však v posledních dnech říkám,bože,ať je to jen sen,ať se už vzbudím!!Však budím se každé ráno ospalá a znovu mě místo tvého pozdravu vítá krutá realita.

Kam vedou tvé kroky dítě....nechoď za zlatem,nevěř otci,vždyť on sklamal už před 13lety.

Co s tebou bude,co tě s ním čeká a co můžu já,když si to sama tak přeješ...