Ruce.

Anotace: Pohlaďme ty ruce,ony na to čekají... Věnováno všem dědečkům a babičkám,těm který nám zpříjemňovaly dětství.

Ruce,věkem a prací vráščité jak pahýly stromů v zahradách,
ty ruce jež poznaly krutost všedních dnů,
klesly o poznání níže,vrávorajíc jak v černých tmách.
Dlaně ležíc odhodlaně v klíně,jakoby čekaly něčí pohlazení,
a myšlenky jak červy vrtajíc v hlíně,ta síla,ten stisk
už tu není.

Stařík opírajíc se o prostou hůl,a jeho myšlenky,
směřujíc tam někde kde stával ten důl,
kde prací přetěžkou své ruce dal k dílu,
ne, už nemám sílu a hrnek od úst padá.
A roztříštěn na tisíc kusů, klesla ruka
jež kdysi byla mladá.

Teď tiše leží,pokojně v sepjatém objetí
vrásky obtočené kol zemdlených dlaní,
smáčené slz smutkem a dojetím,
ruce jež oddávají se věčnému snění.