Tak zmatená Nano

Anotace: vím že poslední dobou tam zapojuji Nanu,ale stejně všechny otázky pokládám jí,i když je neřeknu na hlas.

Sedím na kameni,hledím na moře,
jak to asi vypadá tam nahoře.
Kolik duší tu bloudilo tmou,
z jakého srdce ty vlny jsou?.

Víš Nani,jsem na to dost silná,
možná tvá představa byla mylná.
Možná nezvládnu touto cestou jíti,
možná že na konci jí,nečeká kvítí.

Strach i když pod hvězdným dohledem,
bát se setkání očí,jen uhnout pohledem.
Co zmůže dívka oproti tomuto světu,
jako ptáče na začátku svého letu.

Můžu snít o našem prvním setkání,
které mi tolik strachu nahání.
Co když mé naděje a sny selžou,
říkáš že ne,snad ta slova nelžou.

Lidi soudí druhé a co jejich obraz,
možná se dívají jen na svůj odraz.
Krása člověka je skryta,prý ční uvnitř,
Klepu na jejich srdce,pustí mě dovnitř?

I kdyby jo,nejsem důvěřivá jako oni,
nejdéle si zapamatují zradu sloni.
Věděla jsi to?že to v sobě dlouho dusí,
a pak po letech pomstu vykonat zkusí.

Zafoukal vítr,proudem vln vlají vlasy,
i tady skrývají se poslední krásy.
Lidská hloupost a já z ní hořím
ale nedokážou sebrat touhu mořím.