Mít na jeden den boží moc

Anotace: ***

Mít na jeden den boží moc
nezničil bych smrt, hlad či nemoc.
Zničil bych skutečné zlo světa
To čím se zdá svět skvétá…
Poupě květu, teplý jarní vánek,
Vůně lesu i starých knižních stránek.
Blyštící se rosu, usínající slunce obzoru
Zničil bych pole, louku i každou horu
Zničil bych vše a stvořil velkou poušť
Oslavován bych pak byl za tu spoušť
A pak rozprášil bych každičké zrnko z ní
Ať všechno zlé nahradí se prázdnou trýzní
Ať místo slzí roní se čistý černý prach
A místo rudé krve ať teče chladný nach
Vypíchl bych každému v té kráse oči
Ať se jak nevědomí blázni v kruhu točí
snad byl by svět lepší zničit by se už nedal.
Nikdo by neztrácel, nikdo by nehledal
Každý by naříkal a plakal sám pro sebe
Že již nespatří nikdy les, moře, nebe.
Však v iluzi utápět se je bláhové
Opíjet se nadějí že jako bohové
Bychom zničili co zničit se dá a mělo
Již dávno tehdy, kdy srdce poprvé vřelo
A dýkou nemilosrdně ubodat Amora
Tak jako před tím každé živého tvora
Ne, mít na jeden den boží moc
Nezničil bych smrt, hlad či nemoc