Zátiší s růžemi vpíjí se
v očích do slz, nic víc nevnímá
poklad když našel, snad byl jím sen
v němž z růží kolébku k snění má
proč s květy zrudl je záhadou
v provonělém lůžku do rána
zda ve dne bude mu náhradou
vzpomínka na ten sen, propraná
v bělidle snů - lázni sluneční
na denním světle vše jiné je
jeho se sny šňůra pupeční
své růže zná ..přes den mine je