Hřích

Anotace: … do sbírky „Osudy“ … o lásce jinak ... ovšem jestli se dá na tohle téma použít slovo láska ...

… sklouznout zpátky dolů do sebe
do svých temnot
a uniknout před světem
který mě svírá a drtí
železnou obručí, mojí posedlostí
„… Bože, učiň mě lepším
ale ne hned …“

… moci tak vyklouznout ze své paměti
skryté za zrcadlem, tam kde je svět naruby
a zapomenout
tak jako to dělají ostatní lidé.

/ Sexuální zneužívání dětí je největší zločin, jakého je dospělí jedinec schopen. Záměrně nepoužívám slovo, člověk. /

Věděla, že už má strejda strach z prozrazení
viděla to v jeho očích.
Věděla také, že teď jsou jejich role obrácené.

/ Zneužívané děti nenávidí ty, kteří jim způsobují bolest. Utíkají z domova, nebo k něčemu, co jim umožní zapomenout. /

To strejda ji přivedl k tomu
že hrát si s vlastním i cizím tělem je velmi příjemné
a není to hřích.
Všechno to mazlení, šimrání, dotýkání a laskání
bylo od samého počátku pěkné a líbilo se jí.
To zvláštní chvění těl bylo víc než vzrušující
neměla tedy důvod nenávidět.
Navíc dostávala všechny ty prima dárky.
Hned potom co se stala ve dvanácti letech
skutečnou ženou
začal ji strejda říkat, „ty moje malá kurvičko.“
Neznala ještě do důsledku pravý význam toho slova
jen toho dokázala s dětskou krutostí využít.
Chtěla stále víc.

Západ slunce vystavil na odiv
zlaté a červené pruhy.
Soumrak pak svou pastelově jemnou kulisou
přivábil královsky modrou temnotu noci
a vzpomínky.

Nebylo to poprvé, kdy zneužil a znásilnil dětská těla
a jejich důvěřivá srdce.
Každý dotek dětských rukou
vnímal jako svěží vítr
závan vzduchu, který pomine
ale o kterém víte, že zas přijde.

Nutkání tělesnosti.

Rozplakal se
jednou musel ten pláč stejně přijít
tak proč ne zrovna teď.
Plakal pro všechny ty duše
které vyvrhnul z náruče nevědomosti
a dětských her.
Plakal ne proto, že zrovna poslouchal ďábelský hlas
nedávno zesnulého R. J. Dia
ale proto, že večer bude zas
na kolenou chovat tu malou kurvičku.
Plakal, protože to nikdy neskončí.

Snad jen smrtí.

Začarovat minulost i budoucnost.
Zapomenout na zoufalství
které ho rozdírá a navádí
k naprosté zkáze … ale ne hned.
Před očima mu vyvstane obraz
plavovlasé dívky jen s nepatrnými náznaky ženství
v černých texaskách a žlutém tričku.
Sucho v krku
střídá příjemné chvění v podbřišku
z očekávané sladkosti objetí.

„… ach Bože, proč nás blaženost čeká až po smrti
proč nás trestáš povinností, darem hříchu už na zemi.“

Když to bylo poprvé
byla v dotecích cítit jeho kněžská dobrota a laskavost.
Bylo to elektrizující a omamné.
Ještě nikdy mě nikdo tak neobjímal, nelaskal
… ani máma ne.
Vydírat strejdu začala, až když pochopila
že to, co dělají je špatné
… že se jí to líbí, nechala si jen pro sebe.
A těch dárků …

Přeskákala křídou namalovaného panáka
a houkla na mamku do okna.
„Jdu za strejdou na faru.“