Strašíš i ve snu

Zase jsi ubližoval, urážel,
ponižoval jsi mě přede všema,
poraněné city rozrážel,
všechno to hnusný co se nemá.

Ten smích, myslíš že jsi král?
Najednou jsem to nevydržela,
jakoby ve mně oheň vzplál,
plná sil byla já celá.

Začala jsem do tebe mlátit, kopat,
taková úleva, křičení a facky
a ty ses chudáčku mohl jen motat,
proč tvé slabé pracky
začaly klesat
a nohy to zbaběle vzdaly?
Vždyť máš přece svaly
a k tomu ještě metr devadesát.

Stane se na téhle zemi?
Proč se mi to zase zdálo?
Copak deset měsíců je mi
tvýho ksichtu málo?

60 dní tě šťastná nevidím,
ty tu však pořád strašíš,
možná mě nesnášíš,
ale to není nic proti tomu,
jak já tě nenávidím..