Byla jedna princezna
krásná a moc líbezná
osudu stihla jí rána.
Neplakej nejsi sama
vždyť já Ti pomůžu
a udělám co můžu
říkám znova a ne v žertu
bude-li třeba půjdu i k čertu
jak mi to vrátíš o to se nestarej
zatím se na mě kouzelně usmívej
dej mi své starosti nemysli na ně
já něco vymyslim, tady máš dlaně
a svoje trápení teď polož na ně
a já ho odnesu ...
Vím že si radši ukousneš ruku
než bys někomu řekla pomůžeš mi
já jsem úplně stejnej snad
proto jsem prišel - věř mi
hezky napsáno.. dýchlo na mě to, jak člověk umí číst mezi řádky přátel.. jak silné je to , co říkat nemusíme..
19.07.2010 20:31:00 | zelená víla