Stál v dešti
na rohu ulice
šediví kabátek
staré střevíce
tak dvacet
možná pětadvacet let
neklidné oči
rozechvělý
promoklý na kost
do cesty mi vkročí
paninko,dejte mi bůra
na co,ptám se
začervená se lehce
no na marjánku přece
.
Mrzák, ..
mlčenlivá hrdost
... bez nohou ..
u kostela milosrdných
nic, jen miska
hloupým napovídá
těžký je život
bez střechy nad hlavou
... a trochy jídla ...
... a o kus
dál těkavé oči
se lámou v pase
nezralé chmýří na bradě
podlézavě kňourá ...
... přispějte na mé sny ...
nechci se probudit
do vašeho světa
... do jeho světa ...
Dilema ...
Dva žebráci a dva světy
kde zůstává jen na nás,
komu se rozhodneme splácet
... náš lidský úvěr ...
*
20.07.2010 07:37:00 | HarryHH
skvelé, sociálne (ono dať mu tak trebárs žemľu, fľašu minerálky)
-st
18.07.2010 23:29:00 | Juraj Hrom
Bohužel, realita dnešních dnů. Je mi z toho nějak smutno.Skvěle jsi vše vystihla.
16.07.2010 10:51:00 | Tamara