Víš, už nemusíš mi vařit čaj
už to zvládnu sama
věkem změnil se náš kraj
však pořád jsi má máma
Už do volánků mě neoblékej
žákovskou mi nepodpisuj
trochu mluv a trochu se ptej
jen mě neodpisuj
Víš, kde jsem dnes byla?
A o čem jsem snila?
Víš co moji kamarádi?
I ti, co mě nemaj rádi?
Už nemusíš mi postel stlát
plést mi dětské copánky
a večer se o mě bát
ale občas - podívej se do schránky
Už mě nevoď za ruku
pojďme se jen tak projít
a odlož tu lživou paruku
než se slzy začnou rojit
Víš, co ty plakáty znamenají?
A čí rty mi pusu dají?
Že i bezesné noci znám?
Víš, že tužku v ruce mám?
Nemusíš, ale klidně přijď i v jiné roční době
místo čaje, teď já uvařím ti kávu
dospělá trošku brzo - víme obě
ale taky, že do smrti mám mámu..
Mám dvě dcery, jen jedna se ti podobá, do smrti budu obě milovat, jen je to trochu naopak...mě, matku, srdce lhostejností jedné bolí...a nevím, jestli čas vše zhojí...ST
15.02.2011 10:04:00 | Sladkalu
Krásné -
jako vyznání pro maminku
je cítit jak ji máš ráda.
Jistě jí to pošleš-potěší ji to.
31.08.2010 21:23:00 | s.e.n
A na tom je to krásný, že jinou mámu už nikdy mít nebudeš. Ale to ty jistě víš! ST*!
14.07.2010 22:43:00 | Zasr. romantik