Nevyplavené

Zvlněným odrazem a klidnou hladinou,
dlouhými tempy a rychlým dechem,
svaly za chvíli se svinou,
srdce víc a víc buší,
s tichým tajným vzdechem,
námahou bolest se nepřehluší.

Každý kout se rozpíná,
sám jakoby se hnal,
tam a zpátky, cesta jediná,
kéž až na samotné kry,
už nemůžu, však pořád dál,
plavala bych po tobě celý dny.

Na suchu za branami samoty,
na suchu puknu prázdnem,
neslyšitelné praskoty
těsně nad bílým dnem.

Kdyby nebyl mráz
a přestalo hřmět,
kdyby nebyla tu hráz,
plavala bych do němot
celý svět
a vyplavila si
všechen svůj život.