Horké odpoledne

Šeptání větřáku,
jak odporuje se vzduchem,
nepodléhá tomu tlaku,
svérázně točit se umí,
nebojuje s duchem,
šumí.

Zdvihání titulních stránek,
křížovek marné vzlétnutí,
příliš slabý vánek
na čerstvé šrámy
a jejich hojící pnutí,
kdy s další se střetnu,
nejste samy,
taky se těším
až odlétnu.

Papír a tužku k posteli,
v oknech obrazovka bliká,
venku auto kvílí,
dala bych si zpátečku,
spálená tráva ševelí,
stébly bolest taky smýká,
zítra možná
už budem vymřelí.

Profoukává duši,
zmírňuje přetlaku,
rozmazanému zraku
suší
šumění větřáku.