Tiché vykládání

Ve skále, v rozpuku,
budem tesat azbuku,
s ozvěnou zpívat,
učit se líbat,
společně snívat,
tak podej mi ruku.

V lese, mezi stromy vát,
květy zdobit zápěstí,
budem spolu malovat
naše voňavé štěstí.

Odolávat hebkým dlaním,
nebudem znát mezníky,
snad tě nesejmu, nezraním
jak všechny ty žolíky.

Půjdem spolu, z první mety dál,
v náručí skolí mě únava,
snad nebudeš pikovej král
a nezůstane po tobě
slaná záplava.

Ve věštírně, v rozpuku,
budem tesat azbuku,
držet se za ruku,
v plavkách i v kulichu.

Na louce, pryč od hluku,
v srdečním souzvuku.

Tak už vykládej,
nic neříkej,
buď úplně ticho,
potichu.