Na chvíli kytaru svou položit
a zamyslet se nad světem.
Domněnky své nějak doložit,
abychom věděli, že se nepletem.
Sundat růžové brýle
a koukat jen tak do tmy.
Jak nádherné mohou být chvíle,
chvíle osamocené prázdnoty.
Tak si je sundej, ty brýle, které tě nikdy nezklamou.
Jako v pohádce (nalákána) naivní reklamou.
Svět není zlý, ani bez brýlí.
To jsou jen lidé, kteří se nikdy nemýlí.
Jééé, nová básnička :)
Tady jsem trošku v dilematu. Ale asi jsem pochopil možná správně, že ty máš ty růžový brýle. To máme občas každý :( ale někdy je v nich i hezky :)
SuperTip
19.07.2010 10:52:00 | Zasněný básník