Tělo napružené, vyprahlé, hlásí stopstav
...probuď se, procitni, životu se postav
ruce brní, žaludek hladem zmírá
v hlavě namísto myšlenek černá díra
a jen vášní a chutí plná náruč
jak vybrat tu správnou mozku poruč
den po dni žijem vedle sebe a jak je všeobecně známo
ochutnávat okolo je přísně zakázáno
nezdráhám se toho okolního celibátu
když jsi se mnou necítím žádnou ztrátu
jen ráno s tvým odchodem mihne se na čele malá vráska
polibek polykám a přesto už hladovím, je to láska?
je to nenasytnost /se tak trochu domnívám/
ale to vcelku není rozhodně tak negativní šrám
spíš náruživost dá se říct. A ta jest drahokam...
usmála jsem se - za to dík!!
22.07.2010 07:42:00 | šuměnka