Výlet do pohádky

Času jsme asi- možná pozbyli,
tak si to se mnou představ nachvíli.
Že potkali jsme se v jiný době,
líbil ses mi a já Tobě.

"Kdo Ty jsi děvče" zašeptáš.
Já na to tajemně: "Vždyť mě znáš"
Tolikrát do očí ses mi díval,
náklonnost svou poodkrýval.

"Jsi to Ty má malá vílo,
řekni, kolik času nám zbylo?"
"Oh, můj statný zbrojnoši,
tady se čas přeci nenosí..."

"Zde neuvadnou žádné růže,
láska tu být věčná může?"
"Pravdu máš můj milý pane,
tady s věkem vše jen mládne"

Tak šli si spolu ti dva dobou,
nesmrtelnou pohádkovou...

A protože žijí dodnes,potkají se znovu ve 21 století