Anotace: .....
Promarňuji čas
osamělostí
a dny utíkají
jako bílý králík
z pohádky o Alence
stávám se starší
ještě neznatelně
jen o drobnou vrásku
o další stříbro
ve vlasech
o další nesplněné přání
na které už nikdy
nikdy
nezbyde čas
pro povinnosti
které si sami ukládáme
ze strachu
z prázdnoty
stávám se starší
jen ta slibovaná moudrost
nepřichází
a zkušenosti
něvědomě ignoruji
jako před lety
kdy jsem místo
těch stříbrných pramínků
měla barevné korálky ve vlasech
a ještě jsem věřila
chybíš mi
i přes slib
že už nikdy žádný nebude
a paradoxně
nejvíc
když se do dvou společných dnů
snažím vtěsnat
celý život
jen tak
naprosto obyčejně
s roztržitostí lásky
úsměvem zažehnávající
nejistoty budoucnosti
krása ... někdy se stane, že to osud zamotá a předsevzetí jsou ta tam ...
28.07.2010 13:33:00 | nejsembásník
Ve svých řádcích jsi vyjádřila to, co dítím. mě by se to tak skvěle vyjádřit nepodařilo. ST
22.07.2010 11:26:00 | Tamara
básnička je pěkná.
Jinak pokud má reálné pozadí - já už jsem sice pravda stará paní, ale bývala jsem akční žena - /;-) relativně../ - jak jsem nabyla dojmu, že bych chtěla něco přestěhovat, sestěhovat, najít, vyměnit -- hned jsem se to snažila udělat a většinou se to podařilo uskutečnit.
/pravda, pak se vždycky ukáže, že na minci je nejen hlava, ale i orel - ale to už zase je jiná pohádka/
22.07.2010 08:30:00 | pamp_elka
Je to tak zvláštní, ale v Tvých řádcích je vyjádřeno mnoho i z mých pocitů...
22.07.2010 07:59:00 | labuť