Anotace: ...na chvilku být andělěm..propůjčit si jeho přirozenou krásu, lehkost v každém kroku a křídla =)
Tvou dušičku sevřu na chvíli ve dlaních
horkost mých rukou ti ji pohladí
a ochrání když mráz lehce zazebe,
pak pošlu ji v krabičce vzhůru do nebe.
Křídla si vypůjčím...na létání přeci,
štěstí si propůjčím...dějí se to věci,
andělem stanu se alespoň na chvíli
alespoň na půlku nekončící vteřiny.
Skryji se před šípy, štítem se vyzbrojím,
až budu mít proč..a koho..tak ho odzbrojím
a zase dám najevo pocity a cítění..anděla
tak jak se to prý nedělá.
Ale já musela vždy nějak vybočovat..
..hlavou proti zdi...
ten konec je úžasný. takové j eto celé jako pohádka, kdy si létáš, tam někde vysoko a pak se postavíš pevnýma nohama, zase na zem:o)ale okouzlena z toho všeho hezkého, co jsi prožila:o))jééé, kde jsem bloudila, že mi to všechno uteklo:o)))
11.01.2006 22:25:00 | Sunny
je to krásný, nenacházím teď právě vhodná slova na popsání toho krásna, ale ty seš v něm jak anděl bez křídel, proto tolik vzácný a vybočující, ale neuvěřitelně krásný! smekám...
05.01.2006 08:43:00 | Markét
...jít hlavou proti zdi je mi sympatický /a snad i důvěrně známý/. Andělem bych ale být nechtěla-co kdybych, probůh, třeba musela být mým andělem strážným? To musí být strašná šichta!:o)
A báseňka se mi moc líbí!!!
02.01.2006 23:01:00 | Navire
moc krásný,ale není potřeba půjčovat si křídla andělů, každý přeci může vzlétnout na těch svých, pokud nejsou už moc pochroumaná
02.01.2006 21:47:00 | Melfëa