Měl jsem rád

Měla jsi dětské oči, hvězdičko blýskavá,
když v pokoji číslo dvacetšest
zasnila ses jako Hádíth váhavá
a já viděl i náhrobní kámen
v tvých očích kvést.
Co je to láska, něžný květ?
Rozvine,zavoní, takovej už je svět.
Okolo ní já budu chodit po špičkách
i když toreador se nesmí bát.
Nesmí se bát, ale může mít strach,
že ztratí přátelství na ntou.
Teď klaunova zpověď je jen tvou.
Plač si a hned se směj.
Mlčky si,lásko, se mnou povídej.