Sedím na louce, za zády mám les,
podemnou se rozkládá malá ves.
Čekám, aš mi zavoláš.
Slyším tlukot kladiv a hravý štěkot psí,
všemožné zvuky rozléhají se tou vsí.
Telefon mlčí. Asi něco máš...
Slunce zapadá za hory, už skoro nepálí,
stejně mizí moje naděje a srdce žárlí.
Kladiva dozněla, psi už neštěkají,
a mně dlouhé minuty se zdají.
Přemýšlím, co asi děláš:
Koupeš se, večeříš nebo kredit nemáš?
Usnul jsi nebo s jinou spíš?
Stýská se mi... vždyť to víš.