Vždycky tu byl...

Vítr se snaží odvát myšlenky.
Neodvane.
S krásou zapadajícího slunce stejně jediná nezůstane,
neboť kromě něho je asi nikdo neovládne.

Vždycky tu byl.
Ještě v době,
kdy krabice vzpomínek byla prázdná.
Ví to sama moc dobře,
a tak je konečně šťastná.

…

A když je šťastná, tak nemůže skládat.