SOUZNĚNÍ

Snad tisíckrát chtěla jsem se rozloučit
A zůstat jen v samotě snů svých
To je však věc, co neumím se naučit
Zakrýt touhu a nedotýkat se rukou tvých

Když posloucháš mé mlčení
Všechno vidíš, slyšíš, víš
Mezi námi se nic nezmění
Snad ten zmatek ve mně pochopíš

Znáš mne dlouho, jako slunce, rosu, dýchání
Stačí úsměv na rozloučenou co všechny chmury zahání

I když tě nazlobím, nikdy to neutneš
Jen pokrčíš rameny " taková holt seš "
Pak zavřu oči a žádám odpuštění
Něžně mne pohladíš " pro tebe lék už není "

Jednou myslím, že jsi s jinou
Zlé myšlenky hlavou plynou
Na nosík mě políbíš
" Ty jsi mému srdci blíž "

" Nebuď hloupá, Rozárko !"