Melancholická nálada
Melancholická nálada
Anotace: Napadla mne v sobotu při deštivém počasí a vypráví ji jakási imaginární postava, kterou jsem si vymyslela (chudák, ta toho taky se mnou zakusí).
stromy se větru tiše klaní,
deštěm se chvěje parapet.
Slunko se stáhlo do ústraní
a včelám v úlech zhořkl med.
Po nebi pádí koně vraní
a šedá plachta kryje svět.
I ptáci jsou už vylekaní,
že plují vzduchem naposled.
Ač den svou hlavu k spánku sklání,
červánky nikde nevidět.
Jen prší, prší bez ustání
a v mlhách končí stovky let.
Má duše, ta se smutku brání,
však po chvíli se začne chvět
a slzy kapou na mé psaní,
já počítám je: dvě, tři, pět...
Už dost snad bylo všeho lhaní.
Ač snažím se Ti rozumět,
mé věty se vždy změní v ptaní.
Tak netrap mne. A běž pryč. HNED.
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
tohle jsou fakt dobrý melodický věci... máš cit pro krásný zpěvný text... ostatně jako mnoha tady na literu :-) jsem rád, že u nás ještě v týhle době píše někdo takovýhle věci... moc fajn...
29.07.2010 22:23:00 | patrikus
Opět krása ST!!!
28.07.2010 17:04:00 | xoxoxo
Jo, to já nevím, já si s Imaginární osobou moc často nepovídám, já se na ni vymlouvám, když mluvím sama se sebou (abych nevypadala jako blázen, i když tato výmluva asi nebude ideálním řešením, protože nevím, co je bláznivější - jestli mluvit se sebou nebo s Imaginární osobou). Ale mám ji ráda a vím, že tu vždy bude, když ji budu potřebovat.
28.07.2010 14:13:00 | Zelená okurka
