Anděla jsem se jednou ptal
jaké že je to v nebi.
Prázdně se na mne podíval
a tiše řekl : Nevím.
Tys ten padlý, dím na to já,
tak to by ses měl stydět.
Ty ďáble volíš slova zlá,
tvé skutky bolí vidět !
Ty zrůdo, ty špíno moru !
odehrál jsem svoji smeč.
Hlavu pozved v němém vzdoru
a tuto ke mně vedl řeč :
Já jen plním lidská přání,
lidské cíle stavím blíž,
vám sháním, co není k mání,
a tobě jsem na obtíž ?
Já sám nemám žádné moci,
Ty mi svoje oči dáš,
Tvoje ruce kradou v noci,
Ty pozorně nasloucháš.
Ty dobrovolně dáš mi pít,
a přitom nevíš, zdá se,
že sám mě můžeš uvěznit.
Mám za tohle snad kát se ?
Jsem jen holé pokušení !
s těmi slovy zmizel v dál,
a já jsem v tom rozrušení
jen tak stál,
a stál,
a stál…
toš tak jak tak koukám někdo mě předběhl s námětem na báseň... ale rozhodně seš na tom s písáním lépe než-li já! 80%!! díky za komentář
02.03.2006 21:02:00 | Gwladus
Andělsky krásná přímočará básnička. Moc se mi líbí. Díky za komentíky
06.01.2006 11:27:00 | Skalnička
jojo... vždyť kdo vlastně jsou andělé...
když naše jména nosí na rukou... a na čele... :o)
Smlsla jsem si u tebe :o)
03.01.2006 20:54:00 | Cecilka
Výborná-má spád,slova do sebe zapadají a je to psáno s takovým nadhledem,vtipnej dialog-prostě dobrodrůžo..100
03.01.2006 16:32:00 | older