Štěp ve staré zahradě

Anotace: Především je to sonda do mých pocitů před pár lety, sem tam se ale cítíme osamocení všichni, takže je vlastně pořád aktuální. (A není na škodu si připomenout, že ač jsme sami, jsme v tom všichni spolu. :-))

Sedíc pod suchým ořechem
vzpomínám na dětství
se smutným povzdechem.
Suché listí dýchá vůní kořeněnou,
hledím na jabloň starou, opomněnou.
Dnes patře na ni dumám:
vím něco? V čem pravdu mám?
Trochu rozumím, soucítím, chápu.
Častěji jen v mlhách mysli tápu.
Jdouc travou vysokou sama,
cítím se jak prázdná sláma.
Přec kol přátelé mí -
- stébla trávy stojí,
co proti smutku brojí.
Vám patří dík můj a vděk!
Havrana slyším teskný skřek...
Fouk' vítr - list žlutavý mi do klína pad -
do větví padá večera chlad.
Ohnuty ke mě, já zvrácena k nim,
uchopit chtějí mě, já unikám jim.

Zde stále - klidně, tiše
stará jabloň roky stojí,
živa jak já, zvolna dýše
a druzí se jí také bojí.