Když Kristus mocným hlasem zvolal
"Lazare, vyjdi z hrobu ven "
mocné síly tím aktivoval.
Už není smrt. Je spánek jen.
I v mé duši, jak v hrobě spí
střípky mých citů, kus mého já.
Snad i mne někdo probudí.
Čekám na hlas, až zavolá.
A nevím, co se potom stane,
když Lazara ve mně vzbudí cit.
Prožitky nové, nečekané,
jak mám si s nimi poradit?