V mileneckém objetí
skládám svoje zbraně
a v citech, lásce,v zajetí
mžourám odevzdaně....
Jen tak tiše, tichounce
poslouchám tvé snění,
jak budíme se na louce,
nazí,v kuropění,
jak mazlíme se s vůněmi,
jež nesou naše těla
a malujeme dlaněmi
svoje jména celá..
jenže pořád plyne čas,
ta neuprosná střela,
rozdělí nás oba zas,
stejně dnes, jak včera ...
Už vím, jak voní
hříšné myšlenky...
jako medovník...
či marlenky...
Oblíz jsem se od koutků
po Tvé hříšné parafrázi
na nejsladší pochoutku
Zakarpatí.
Jak ti nazí.
29.09.2010 22:42:00 | Špáďa
To ses asi zasnila. Tady je očistec. Nechám tě tápat
v romantickém rozpoložení...
29.09.2010 19:22:00 | jehlaspichlas
Co je to hřích?
Může být stejně bílý jako sníh...
- záleží jen na úhlu pohledu :)
24.09.2010 11:30:00 | Denael
děkuji všem... snaha byla... trošku se liší od mých depkoidních výtvorů, ale není na škodu obcas čenžnout styl :)
27.08.2010 12:53:00 | saddova
Gabkine... děkuji za lichotivý komentář... i my, mrchy, máme své světlé chvilky :-)).. a některé události nás pozmění, ani nevíme jak... :o)
10.08.2010 14:22:00 | saddova
:o) ted si mi to nandala :o).. mne to jako sračka nepřijde, až ti bude někdo umírat pod rukama a znova se ti narodí v jeho 28 letech, tak pak budeš psát srdcem tyhle podle tebe sračky ;)
08.08.2010 13:28:00 | saddova
Při tvých básničkách se mi chce plakat. A to proto, že si vždycky uvědomím, že píšu stejně trapné nebo ještě horší klišeoidní sra*ky.
07.08.2010 17:10:00 | myší královna