Nic. VIII.

Anotace: Věnováno Hraběnce 13

Stále se potácím v nicotě
mezi světem mrtvých a živých
tolik bych chtěl
znova stát na trávě
cítit vítr na své tváři
dotknout se stromů

dnes nebudu moct spát
budu chtít tě vidět
tu děsivě krásnou
černo bílou
čarodějku

chtěl bych
jak temný přízrak
z tebe svléknout šaty
vidět tvé nahé tělo
dotknout se ho
cítit tlukot tvého srdce
uprostřed lesů
v divočině
milovat se

v krvi mi koluje
rudé víno
nechci čekat ani okamžik
toužím tě políbit

nevím, jaký bude
ale ta touha tě políbit
mě pohání vpřed
jak když řeka se rodí v horách…