Ke strážcům...

Ke strážci pořádku, věčnosti ohně,
promlouvám tiše, přes pachuť svých slov.
Dřív dav, dnes hromádku, kvůli nim, pro ně...
na staré přátele pušky... a lov.

Ke strážci slávy, co kdysi byla,
kéž putují smutné ty slabiky.
V přežitcích doby není ta síla,
jež má vyslat přátele pro dýky.

Ke strážci strážců, mohutné hoře
o kterou rozum se rozbíjí.
Vysílám hádanku, kdopak... kdo može...
stavět dnes nad srdce násilí.

Ke strážcům přátelství, hledajíc dálavu,
patří má poslední prosebná slova.
Nenechme hodit vše přes slzy za hlavu.
Svou vlastní zemi si postavme znova.