Sonet druhý

Anotace: To jméno mě fascinuje a děsí zároveň.

V nejtemnějším koutku
Nízkého stavení,
Viselo zjevení
Na hadrovém poutku.

Každého děsilo,
Žádný ho neměl rád,
I když si chtělo hrát,
Samo tam viselo.

Zemřelo už dávno před tím,
Než kdy narozeno bylo.
Mrtvé bylo dřív než žilo.

Soucitně teď hledí za tím,
Kdo že zvířil prašný nános,
Tím, kdo vyřkl jméno-
Ámos.