Pláč

Vlhké oči, těžké tváře.
Pocit žalu, když slzy kanou do polštáře.
Bolestivé sevření, to pláč se dere ven.
Neustálé doufání, že to zklamání byl sen.

Chvilková úleva, když už není co plakat,
Střídá ji výbuch a po dechu snažím se lapat.
Znovu a znovu až se zalykám.
To jen duše se zbavuje bolesti, jenž polykám.

Konečně přichází spása, ustává pláč.
Proti emocím je každý z nás mizerný hráč.
Pláč je jen gesto, jen smutku sluha,
Ovšem bez něj by byl člověk neúplná duha.