Ti praví přátelé

Nevěřím na přátelství dvou lidí,
kdy jeden druhému do duše vidí,
k tomu chybí náruče důvěry,
stejná rozcestí a společné směry.

Nevěřím na vcítění a pochopení,
jak zmírnit smutek a rozčílení,
jestli stát nebo jít dál,
jestli mluvit nebo poslouchat žal.

Jenom posledně ten huňáč…

objímal mě svýma předníma packama,
nechtěl pustit, jen si hrát,
rozveseleně stříhal ouškama,
myslím, že malinko měl mě rád.

Nebo včera ta princezna,
obíhala kolem mě radostná kolečka,
to se ví, že už mě zná
a taky že známe jejího pánečka.

Mile nefalšovaně zaštěká,
z dalších důvodů proč žít,
nejlepší přítel člověka,
už vím, kdo je
a jednou takového budu mít…