Ukrutný ukrutnosti všedního světa.

Mám semknutý rty
a utopený slova
mi stékaj po tváři
padaj někam do nekonečna všech nekonečen
a to co chtěly říct
zůstane navždy skryto
v průhlednosti jejich bytí
.
A ty
mě schováváš celým svým tělem
před ukrutností světa
a naivitou mě tolik vlastní
škytám ti do ramen
že už nechci plakat
.
a až zítra zase půjdu
po tý šedý ulici
co na ni vždycky svítí jenom jedna lampa
a pod ní stojí
ta smutná holka
dám si s ní cigáro
aby věděla
že v tom není sama
.