Deprese

Anotace: Moje druhá báseň za život.

S příchodem tmy na mne usedá,
a já jen sám bezmocně ulehám,
když deprese mě posedá,
a já jí jen pomalu podléhám.

Tiše se mi ve snu směje,
a já ne, a ne uniknout,
semínka nejistoty mé seje,
a nutí mě v hloubi duše zaniknout.

Madam do černé oblečená,
mě objímá jak stará milenka,
s úsvitem mě opouští zmrzačená,
a z dámy je už jen malá panenka.

Co stále však nedovedu pochopiti,
Jak dovede být za noci tak zlověstná,
Snad mi někdo dokáže poraditi,
Aby nebyla alespoň tak bolestná.

Nutí mne myslet na lásku,
na můj ideál všech snů,
na moji milovanou krásku,
na moje slunce všech dnů.

Znovu večer ulehám do postele,
a do tmy zašeptám „Známe se?“
chvíli je v pokoji ticho jak v kostele,
a pak jen ozve se „Ano, zde tvá stará známá deprese.“