BLOUDĚNÍ

Každé ráno svět světlem budí,
však bez Tebe jak v šeru co studí,
kráčím slepě jen se stínem svým,
je krásné kráčet,když je s kým...

Stojím na břehu moře dní,
snad už po pětisté se rozední,
když hledám Tě na protější straně,
jen šero ví,že i dnes marně.

Touha s láskou je mým převozníkem,
a Ty v mém srdci tichým vykřičníkem.
Tam na druhém konci Tě cítím a vím,
že tam svítí slunce,tam nezabloudím.

Dělí nás od sebe jen dny pouhé,
kéž jsou kratičké,kéž nejsou dlouhé.
Kolik jich bude, víš jen Ty sám,
v paprscích slunce Tě pak uvítám.