Ďáblice

Hříšný smích se zařezává,
život vítá ďáblici,
srdce z těla vytrhává,
zmizte už, vy andílci!

Dny i noci probděla,
pro ztrátu svých iluzí,
sto srdečních infuzí,
nečeká už anděla.

Má v tobě jen kamaráda,
nejsi člověk bez těla,
hřeší totiž tolik ráda,
tys byl její odměna!

V pekle už má místo jisté,
volná láska je přec hřích,
není na ní už nic čisté,
snad jen ten kouzelný smích.

Cesta k sobě, noc je mladá,
milenci tě zahřejí,
že už je jich celá řada,
ztratila svou naději.