Anotace: Když potřebuješ, když toužíš.... když neztrácíš naději, že jednou přijde ráj....
Pořád, znova a stále
stojím na pokraji ráje...
Snažím se vstoupit, ochutnat
na špatné jenom vzpomínat.
Jenže já pořád, znova a stále
stojím na pokraji ráje...
Toužím tam dojít, všechno vyzkoušet.
Oni se rozhodli jen mě pokoušet.
A proto pořád, znova a stále
stojím na pokraji ráje...
Potřebuji rajské slasti,
zažívám jen pozemské strasti.
Já totiž pořád, znova a stále
stojím na pokraji ráje...
Občas jsem vstoupila
něco si prožila...
Ale teď pořád, znova a stále
stojím na pokraji ráje...
Já teď jen pláču, toužím
tím hnusným životem se ploužim...
...Protože pořád, znova a stále
stojím jen na pokraji toho prokletého ráje...
Je to relativní, záleží, až uděláš ten krůček, jsi-li k ráji otečená zády či čelem...
Možná by báseň snesla nějakou redukci, co se hlavně délky týče, by se vymanila z kýče.
15.08.2010 18:51:00 | Špáďa