Jen tak z nudy

Z hvězdného prachu stvořená,
do paprsků měsíčních oděná.
Ve snech jí často vídávám,
v srdci díru zející jen díky ní teď mám.
Na křídlech andělů vždy přichází,
tvořena snad éterickou extází.
Podivně krásná snad z kouzel zrozená,
chtěl bych aby byla šťastná, navždy blažená.
Zas jednou se snění tiše oddávám,
beznaději věčné však při tom propadám.
Kéž osud jednou kostky v můj prospěch rozhází,
z myšlenky že ne, jen v duši zamrazí.